V Galérii u anjela vystavuje mladý talentovaný autor maľby, pre ktorého je typický paradox námetu a formátu. Neobyčajná obyčajnosť najlepšie definuje tvorbu autora. Dušan Mravec získal za svoju maľbu už viaceré ocenenia a v súčasnosti mení svoje pražské pôsobenie za pobyt v Paríži, kde získal rezidenčný pobyt spomedzi 90 autorov z celej Európy. Maľba Dušana Mravca je originálna svojím veľkoformátovým zobrazením zátišia. Veci zdanlivo všedné sú zobrazované ako dôležité, výnimočné a výtvarne príťažlivé. Autora fascinujú predmety každodennej potreby. Možno sa budú zdať mnohým triviálne, obyčajné až nezaujímavé. Základným umeleckým počinom Dušana Mravca je nová interpretácia zátišia. Hyperrealistické zátišie kombinuje s autorskými výtvarnými zásahmi v podobe škvŕn a svetelných lúčov. Získavajú tým dynamiku a jedinečnú autentickosť. Na prvý pohľad vychádza zátišie autora myšlienkovo z klasických predlôh, najme holandskej maľby. Jeho hyperrealistické zobrazenia sú obohatené o nový rozmer. Zámerne nedotiahnuté, inými zásahmi podmienené vizuálne stvárnenie. Niektoré obrazy v nás vyvolávajú nostalgické asociácie - Obraz s aktovkou. Istú nostalgiu za minulými časmi ponúka aj zvláštna osobitá farebnosť, zbavená sýtych odtieňov. Redukovaná na hnedú, čiernu a jej jednotlivé odtiene. Asociácie s minulosťou nie sú náhodné. Sú to spomienky na detstvo. Je to návrat do starej drevenice prarodičov, plnej predmetov, vecí, pamiatok, s jedinečnou patinou. Zabudnuté a stratené sa vynárajú z pamäte autora. Autor tak obnovuje rodovú pamäť. Pre neho sú to kultové predmety. Sám sa priznáva, že pôjd bol jeho najobľúbenejším miestom. Objavom jedinečného sveta, kde bol len on s obyčajnými vecami. Možno to je tajomstvo redukovanej farebnosti jeho obrazov, ktorá pôsobí tak minimalisticky a vierohodne. Rovnako monochromatické pozadie, jednoduché s typickými rozpitými škvrnami. Vyvoláva asociácie starého domu, anonymného priestoru, ktorý už zažil a videl všeličo. Zub času do neho vyhryzol drsné ornamenty. Krikľavé farby už dávno stratili novotou voňajúci náter, farebnosť a lesk. Zostala iba patina času. Predmety poľudštené ľudským dotykom dostávajú iný rozmer. Tak ako sa čas dotýka ľudí, aj predmety menia svoj charakter. Stávajú sa starožitnosťami, nostalgickými pripomienkami či obyčajným haraburdím. Len je skoro nemožné určiť tú pomyselnú hranicu, kam ich vlastne zaradiť, pretože pre každého z nás majú úplne iný význam. Autor si rád vyberá tie najobyčajnejšie predmety ako šálku, ceruzku, aktovku alebo notes. Drobné úžitkové predmety, ktoré práve v jeho mega prevedení nás prinútia rozmýšľať nad „maličkosťami“ tohto sveta. Veci, ktoré pravidelne používame dostávajú ľudský rozmer. S mnohými sa len ťažko lúčime. Majú pre nás svoju nezameniteľnú auru, svätožiaru každodennosti.
Dušan Mravec (1980) je absolventem Akademie výtvarných umění v Praze, kde postupně studoval v ateliérech profesorů Milana Knížáka, Zdeňka Berana a Miloše Šejna. To ovlivnilo mnohostrannost jeho výtvarného přístupu. Vychází z klasických malířských postupů a tradičních námětů, což se odráží především v jeho hyperrealisticky pojatých zátiších. V nich se řídil svým nejvlastnějším vnitřním založením a dokázal svou malířskou virtuozitou, smyslem pro obrazovou kompozici a monumentalitu aktualizovat tento žánr pro současnost. Zároveň se však na hyperrealistický projev neomezil. Snaha zachytit podstatu současné vizuality ho dovedla k větší formální experimentaci a ke kombinaci diferenciovanějších malířských stylů, jak dokládají rozsáhlé velkoformátové cykly „Pomníků“ (2008) a „Oltářů“ (2009). Zde již laboruje se zapojením obrazu do určitého systému a s ideou univerzálního vizuálního jazyka.
Současná výstava „Memories /Universal Language/“ je neohraničeným příběhem vzpomínek, odkazem k procesuálnosti a cykličnosti vývoje. Metaforicky řečeno, rozehrává napětí polarit mezi Mnémosyné, řeckou bohyní paměti, a Chronem, personifikací neustále ubíhajícího času. Ve zcela nově vzniklých obrazových kompozicích (2010), na výstavě poprvé představených, autor pracuje s principem horizontálního členění plochy, jak se již objevovalo na jednotlivých „Studiích“ ze souboru „Pomníků“ (2008). Zatímco dřívější díla spojovala do jednoho celku disparátní skutečnosti inspirované střídáním nesourodých reklam na pohyblivých billboardech, nyní má dělení formátu jiný význam a obsah jednotlivých částí je vnitřně provázán. Dělení symbolizuje vrstvení, sedimenty vzpomínek, záznamy událostí, mezi nimiž autor nachází souvislosti. Vrší a fixuje významové asociace, vytváří synoptické obrazy. Konfrontuje například krajinu s cestou, jíž přisuzuje symbolický význam neuzavřeného vývoje, s krajinou politicky rozdělenou. Krabička zápalek „Safety Match. Made in Czechoslovakia“ u něj vyvolala nostalgickou vzpomínku na společný stát. Čárový kód, objevující se i na dalších plátnech, odkazuje na moderní, elektronickou formu uchovávání paměti. Někdy funguje jako omezující prvek, který proniká do čistě přírodního krajinného schématu a zároveň vytváří rámec našeho pohledu.
Velkou změnou prošla skladba malířovy barevné palety. Barevná škála nových obrazů je redukovaná, založená převážně na jemných valérech hnědí a okrů, s občasným kontrastním užitím černé. Toto ladění podtrhuje melancholické, emotivní působení kompozic. Splývavý rukopis lazurní realistické malby místy přerušuje a oživuje gestický zásah štětce či tašistická skvrna.
Dušan Mravec ve svém díle využívá konstanty existující ve výtvarné tvorbě, „paměť umění“, a svou invencí je nově interpretuje a aktualizuje.
Malíř Dušan Mravec patří mezi mladé nadějné absolventy ateliéru Zdeňka Berana na pražské Akademii výtvarných umění. Pro absolventy Beranova ateliéru je typické, že jsou prakticky jako jediní v České republice schopni zvládnout náročnou techniku hyperrealismu. Obdobnými virtuózními prostředky disponuje i Dušan Mravec. Neomezuje se pouze na hyperrealistický výtvarný projev, ale pro jeho tvorbu je charakteristické, že kombinuje naprosto odlišné malířské styly. Na rozdíl od většiny takto disponovaných malířů u něj protikladné malířské styly ovšem nepředstavují různé polohy tvorby, jimž se věnuje nezávisle na sobě. Dušan Mravec kombinuje rozdílné formální polohy do jednoho uměleckého celku.
Současná výstava v Galerii XXL tuto skutečnost výmluvně dokládá. V expozici se prolínají tři různé malířské cykly: Zátiší, Oltáře a Pomníky. Zátiší reprezentují realistickou polohu Mravcovy malby. Kromě jednotícího tématu prázdných a poloprázdných lahví zaujmou vytříbenou technikou schopnou vystihnout monumentalitu jednoduchých objemových tvarů. Mravec tak dosahuje úderného a výrazného výtvarného účinku, který umocňuje tlumená a přesto působivá barevná škála založená na úsporném koloritu několika monochromních tónů, které jsou podány v citlivé a bohaté škále odstínů. Melancholická barevnost dodává obrazům silnou atmosféru.
Na rozdíl od Zátiší pracuje Mravec v Oltářích a Pomnících až s popartově jednoduchým malířským rukopisem. Popartový přístup se promítá i do prosté tématiky nesourodých motivů obklopujících člověka v běžném životě. Oltáře tématiku rozpracovávají v intelektuálně náročnějším konceptu gotických křídlových oltářů, tzv. triptychů. Na rozdíl od gotických malířů, kteří na několika obrazových fragmentech spojených do jednoho celku, zachycovali výjevy ze života světců, Mravec zachycuje abstrahujícím způsobem stylizované vizuální vjemy obklopující ho v běžném životě. Tyto vizuální vjemy naplňuje motivy, které symbolizují jeho vnitřní myšlenkový svět. Mravec zde vytváří moderní paralelu gotických atributů, které na gotických oltářních malbách nesly v zašifrované symbolické podobě myšlenkové poselství obrazu.
V cyklech Pomníků pracuje Mravec s obdobnou technikou i myšlenkovým konceptem jako v Oltářích. Na rozdíl od symbolických významových rovin se zde ale zaměřuje na čistou vizualitu motivů, které člověka obklopují v běžném životě. Podobně jako na světelných reklamách na tramvajových zastávkách, kde se v rychlém sledu střídají vzájemně nesouvisející obrazy, vnáší Mravec na jednotlivá plátna fragmenty vzájemně nesourodých vjemů. Jednotlivé obrazové motivy působí na diváka, jakoby viděl jen jejich část, která se rychle ztrácí před očima okamžitě nahrazována jiným motivem.
Mravec ve své tvorbě spojuje zdánlivě nesouvisející motivy a malířské techniky do jednoho celku, který se snaží evokovat záplavu vizuálních vjemů, které na člověka každodenně útočí z médií, reklam a mnoha dalších výdobytků moderní společnosti. Mravec přináší obraz současného světa, který vnímá jako mohutnou smršť vizuálních podnětů. Pro Mravcovu tvorbu je zásadní myšlenka, kterou autor rozvíjí do složitě strukturované celkové koncepce. Každý obraz představuje molekulu, která může existovat sama o sobě, ale je zároveň organickou součástí rozsáhlého celku.